Karikatury církve - DÍL TŘETÍ

Na úvod: další tři moje postřehy na toto téma, pravděpodobně už poslední...
Jména jsou fiktivní, podobnost s lidmi za naší farnosti je čistě náhodná :-)

Církev jako FAST FOOD

(asi trošku koresponduje s Karikaturou Bůh automat; nicméně rozdíly tam jsou :-) )

  • Arnošt, 26 let: „Ty vole to byla včera noc. Sranda jak nikdy. Dobrý víno, ženy, zpěv, fernet, ženy, ženy… Jako asi sem to trochu přehnal, no… A je neděle, to abych asi nešel k přijímání, ale děda to uvidí a bude brblat. No co, tak než začne mše, tak půjdu ke zpovědi, za 3 minuty je to hotovo a bude mě líp. Jo, pohoda, to dělají všichni přece, před farářem to nějak řeknu a dobrý.  Jo a mohl jsem jít ministrovat, aspoň tam zepředu uvidím na Anču odvedle…a když tam těch kluků bude dost, tak ani nemusím nic dělat. Jo a taky bych potřeboval od faráře proplatit tu cestu na ministrantskou pouť, říkal, že mně na to dá peníze…“
  • Arnošte! Doufám jenom, že s tou Ančou to myslíš upřímně… Církev jako fast food, někdy tak asi fungujeme všichni – přijdeme, řekneme, co chceme, něco za to na oplátku zaplatíme a už si pochutnáváme na hamburgeru. Myslíme si, že když uděláme všechno tak, jak se má, klekneme, vstaneme a pokřižujeme se ve správnou dobu, tak je všechno OK. Když se ještě navíc účastníme farních akcí, pomůžeme občas při nějakém tom úklidu nebo brigádě a udržujeme relativně přátelské vztahy s panem farářem, nikdo nám přece nemůže nic vytknout a věčný život máme v kapse! Jak prosté!
  • Až na to, že ono to jídlo z fastfoodů není úplně výživné. Jako zasytí na nějakou dobu, ale zdraví moc nepřidá. Na druhou stranu je to asi lepší, než nejíst vůbec. Přeloženo – chodit do kostela jenom tak ze zvyku je možná přece jenom o něco lepší, než tam nechodit vůbec – protože aspoň něco si člověk vždycky „odnese“. Ale je na místě dost důležitá otázka: Kdo je pro mě Bůh? Znám ho a chci s ním žít, nebo jenom využívat církev, aby bylo všechno OK?

Církev jako MÓDNÍ PŘEHLÍDKA

  • Ivana, 24 let: „Jsem tak ráda, že tady jsem. Ráno mi říkal pan farář, že na ty varhany prý hraju čím dál líp. No je to pravda, na hudbu jsem měla talent vždycky, i lidi za mnou chodí a chválí mě. Ještě bych chtěla, aby v tom sboru nám to líp fungovalo. Ale od té doby, co ho vedu já, se to o hodně zlepšilo. Jé, ale zapomněla jsem říct panu faráři o tom nápadu na dětský den. To bude super, úplně už to vidím, téma jsem vymyslela, dokonce i hry. Snad někdo přijde, aby mi s tím pomohl… no ale i kdyby ne, tak to s přehledem zvládnu sama.“
  • Chybí ti prostor k seberealizaci? Nech se pokřtít a zapoj se do dění ve farnosti… - NE TAK ÚPLNĚ! Příběh Ivany s velkou pravděpodobností totiž bude pokračovat takto: bude několik let dělat ve farnosti opravdu hodně věcí, protože věří, že na to má a že to přece zvládne. Časem jí ale nejspíš začne být líto, že si jejího úsilí lidi nevšímají tolik, jak by měli, že ji nikdo dostatečně neocení. Následuje smutek a pocit vyčerpání, který se časem může obrátit proti ostatním lidem (oni jsou ti špatní, co nejenom že nic nedělají, ale ani si nevšímají toho, co dělám já) a proti knězi (ani on mě neocení, sprostě využívá mých darů…) – nic z toho není pravda, je to jenom důsledek nenaplněné touhy úspěšně prezentovat sebe sama.
  • Je to velice zrádná a nebezpečná karikatura církve, často postihující mladé, aktivní a nadšené křesťany. Začíná to MÓDNÍ PŘEHLÍDKOU, ale končí to často u PRACOVNÍHO TÁBORA, někdy i BITEVNÍHO POLE a STŘELNICE (viz minulé díly). Úmysl bývá často dobrý – o to je to zrádnější. Snaha zapojit se, snaha pomoct, přiložit ruku k dílu – to všechno je v pořádku. Ale nesmí se to zvrhnout v pouhou prezentaci sebe a touhu ukázat SVOJE dary, talent a všechno, co MY umíme. Někdy opravdu umíme hodně věcí a je to dobře, ale musíme citlivě zvolit dobu a způsob jejich využití. Každá služba ve farnosti musí vycházet z modlitby a musí být tak říkajíc „zdarma daná“. Pokud tedy něco ve farnosti dělám, tak z lásky k Bohu, protože On si to zaslouží; ne proto, aby mě lidi/farář chválili a oslavovali… A taky s rozumnou mírou – nevzít na sebe všechno, protože potom už to není církev, ale PRACOVNÍ TÁBOR.

 

Církev jako HOBBY-MARKET

  • Patrik, 35 let: „Co je dneska za den? Aha, středa, to je u nás mše, tak půjdu… no, akorát teda bude i májová pobožnost, ještě je pořád květen. Tak to ani náhodou, odejdu dřív. Modlit se litanie k Panně Marii a růženec mě nikdy nikdo nedonutí. A v sobotu jedu na tu duchovní obnovu – no to bude taky mazec, ale tak už jsem přihlášený no, tak co. Trocha té modlitby navíc mě snad nezabije. Jenom aby to nebylo nějaký švihlý, večery chval nebo co to teď frčí… tam mě nikdy nikdo nedostane, to je úplná blbost.“
  • Znáte reklamu „Když nevíte coby, najdete to v OBI“? V církvi najdete taky kde co. A máte-li štěstí, můžete si i vybrat to, co vám přesně sedí, co se vám líbí a kde se cítíte dobře. To je v pořádku. Co je teda úskalí této karikatury? No právě ten postoj „budu dělat jenom to, co JÁ chci“. Nejde jen o aktivity, jako v případě fiktivního Patrika. Mám na mysli i vybírání si ve stylu do kostela budu chodit a dodržovat nějakou tu křesťanskou morálku – ale pravidelně si čas na modlitbu neudělám; těchto 9 přikázání dodržovat budu – ale toto už ne, to v mém případě není možné; nebudu chodit ke zpovědi jednou za měsíc – mně to stačí jednou ročně; je den postu – ale mě se to netýká…
  • Církev je v celé svojí velikosti úžasně pestrá a různorodá a je to strašně moc dobře. Každý člověk je originál a taky potřebuje i v duchovním životě klást důraz na něco jiného. Někdy ale není na škodu trochu se přemoct a odvážit se i do míst, která pro nás nejsou úplně známá, nebo která po nás vyžadují ukrojit kousek ze svého pohodlí. Nikdy jsem nebyla na večeru chval – třeba zrovna tam prožiju něco silného; mám odpor k modlitbě růžence – a co takhle to aspoň zkusit?; nelíbí se mi ten a ten řeholní řád – a zkusila jsem ho vlastně vůbec poznat a dát mu šanci?
  • Pokud HOBBY-MARKET nepřeroste ve velkosklad, většinou asi není tak vážný jako ty ostatní... Nicméně je dobře znát svou církev a neodmítat a nekritizovat jednotlivé prvky v ní jenom proto, že MNĚ se nějakým způsobem nelíbí. Ano, samozřejmě můžeme narazit i na nějaké proudy v církvi, které v pořádku nejsou – a tady je zase opravdu nutné zjistit si, jestli se to shoduje s Božím slovem, jestli mě to vede k Ježíši a jestli to má požehnání od faráře/biskupa. Pokud je to ale aktivita/přikázání/akce…, která je ve shodě s Božím slovem a s učením církve, pak je tady pro mě… a já jsem pozvaný/á dát tomu šanci i ve svém životě. A někdy (zvlášť ve věcech, které se týkají modlitby!!!) to může být i životně důležité.

 

A tož tak no :-)

 

Díky, že jste statečně dočetli až sem!!
První a druhý díl už na blogu je, jinak v nejbližší době sem hodím ještě závěrečnou část, možná dvě... :-)

Zobrazeno 1309×

Komentáře

terre-eau

Sympatický text od tak mladej ženy !

Markéta Doleželová (Anči26)

Dekuju, to me tesi :-)

pajann

pěkné :-)

Zobrazit 3 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková