Karikatury církve - DÍL PRVNÍ

                Poslední dobou si všímám, že je hodně ve frcu téma „Karikatury Boha.“ a je to moc dobře. Ale což takhle karikatury církve? Tak pár mých postřehů na toto téma… (Jména jsou čistě fiktivní, podobnost s lidmi z naší farnosti je čistě náhodná! :-D)

  • Církev jako WELLNESS HOTEL

o   Irena, 22 let: „Ježíš je super!! Bůh Otec je super!! Duch svatý je super!! Církev je super!! Tolik tady čerpám, ach Bože, to je dokonalé! Chtěla bych tady žít navěky! Víš, to dnešní kázání, to bylo perfektní. Už se těším, jak si to evangelium přečtu doma ještě jednou, možná i dvakrát. Jo! Toto je to místo, kde jsem vždycky chtěla být. V neděli je mše, v pondělí jdu do sboru, v úterý v naší farnosti mše není, tak půjdu na mši do města, ve středu máme modlitební skupinku, ve čtvrtek na mši ve farnosti, v pátek adorace, v sobotu na přednášku na téma „Tady u tvých nohou, Pane.“ Pan farář teda říkal, že v sobotu je úklid kostela, ale to ať udělá někdo jiný… Já se musím modlit, to je důležitější.“

o   Milá Ireno, řeknu ti tajemství – i Ježíš pracoval, dokonce možná i déle než chodil a kázal (v letech zhruba 30:3). Církev jako Wellness hotel, je myslím problém spíš mladých lidí. Církev jako místo, kde načerpám, kde můžu růst, kde se rozvíjím, kde je mi dobře. ANO, to všechno je pravda, ale nemůže to zůstat jenom u toho. Jít na mši i jindy než v neděli – ANO, vzdělávat se ve víře – ANO, modlit se – NAPROSTO ANO. Ale pokud obcházím duchovní akce, ale ve farnosti jsem nikdy nepřiložila ruku k dílu a nezajímám se o to, možná je někde trochu problém…

o   Jo a Irčo, že nic neumíš a nevíš, s čím bys pomohla? Neboj se, zajdi za panem farářem, případně za jinou unavenou osobou, která má ve farnosti něco na starosti a určitě spolu něco vymyslíte;-)

  • Církev jako PRACOVNÍ TÁBOR

o   Karel, 53 let: „No tak se nám to pěkně rozjelo ty opravy kostela. V sobotu brigáda, pak se udělá elektrika, ty novy okna usadit. Do pr**** zapomněl jsem dovýzt ten cement, no nevadí, nepůjdu večer na mši a zajedu tam. Jenom aby se to stihlo do hodů. No jo, navíc na hody bude to farní grilování, tak musim ještě ty grily sehnat, zavolat na obecní úřad ať to vyhlásí v rozhlase, zajistit aby tráva byla zesečená. To by byla ostuda, kdyby to nebylo hotovy do té doby. By se tady všichni furt jenom modlili, ale že by někdo něco udělal, to ne. Ale co, radši to udělám sám, aspoň to bude pořádně… Ono je to jedno, stejně si nikdo nevšimne, že jsem to vůbec udělal, kdybych tady nebyl, tak jim kostel bude padat na hlavu a zhnijou tady za živa v tom nepořádku!“

o   Milý pane Karle. V něčem možná máte pravdu. Ale v něčem to nejspíš přeháníte. Víte, Bůh nás povolává na prvním místě k tomu, abychom byli s ním a až potom abychom něco dělali. Vždyť se sedřete – a buďte si jistý, že to po vás Bůh nechce! Víte, že i Ježíš odpočíval? Vážně, přečtěte si to v evangeliu. Je opravdu dobře, že umíte hodně věcí udělat a zařídit, ale přiznejme si to, že vy z toho vlastně potom ani nemáte radost? Jenom vás štvou lidi kolem vás, protože nedělají tolik a tak, jak by podle vás měli. A jak vypadá vaše modlitba a váš duchovní život?

o   Církev PRACOVNÍ TÁBOR – podle mě se týká spíš starších lidí, i když kdo mě znáte, tak víte svoje… :-) Problém je ten, že neskutečně vyčerpává. V církvi nejsme proto, abychom byli vyčerpaní. Ale proto, abychom tvořili společenství s Pánem a AŽ skrze to pracovali a něco vytvářeli. Veškerou práci musíme živit modlitbou. Modlitba musí předcházet všechnu práci, co v církvi děláme (ať už je to práce manuální, nebo formační).

o   Odpoutat se od pracovního tábora není jednoduché – člověk se holt prostě musí smířit s tím, že některý věci potom budou třeba udělany hůř nebo vůbec. Ale konec konců to už je na zodpovědnosti kněze – ne vy, ale on se z toho bude před biskupem a před Bohem zodpovídat. Mě, tebe i Karla se Bůh ptá každý den na jedinou věc: „Víš, kdo jsem? Známe se osobně? Máš mě rád? Kolik času jsme spolu vlastně trávili…?

Krátké shrnutí případů slečny Ireny a pana Karla. Jako Irča nemůže být bez Káji, tak Kája nemůže být bez Irči. Jak s tím žít? Vyhnout se extrémům… Každý v sobě máme trochu Marie i trochu Marty. A když se podíváme na Ježíše, vidíme, že je čas vyrábět nábytek (pracovat rukama), je čas kázat o Božím království (evangelizovat), je čas jít do synagogy (kostela), je čas jít na svatbu (pobavit se), je čas vylézt na Olivovou horu (jet na dovolenou) atd. Ale ať děláme cokoli, tak vždycky s Ježíšem… :-)

 

Karikatur církve mě napadá moc - Církev jako BITEVNÍ POLE, Církev jako SOCIÁLNÍ JISTOTY A DOVOLENÁ V JUGOSLÁVII, jako STŘELNICE, jako SAMOOBSLUHA, jako FAST FOOD…

Nechci sem teď dávat všechno naráz, aby to nebylo dlouhé, ale každopádně plánuju, že to sem postupně asi všechno přidám, třeba to někoho osloví…

 

A tož tak no :-)

Zobrazeno 999×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková