Naposledy?

A už je to tady - zétra du naposledy do školy... Jasně, eště přiští tédeň na poslední zvonění, případně na konzultace atd., ale zétra končí můj poslední normální školní týden...

Přiznám se - asi su z teho naměkko. Osm let uteklo jak voda. Lidi přišli, odešli...

Co mě těch 8 let vlastně dalo? Hromadu informací, co si člověk musí nalít do hlavy a co už nikdy nebude potřebovat, jenom to je gympl? To by asi bylo málo. Těžko se mě hledá pokora k tomu, abych přiznala - ne, bylo to něco víc.

Hodně sem si zvlášť poslední dobou uvědomila, že máme perfektní třídu. (A to i přesto, že dneska zme byli fotit tablo a dohádali zme se u teho skoro až do krve.) Až teď na koncu mě došlo, že su ráda, že ty děcka znám. Během těch 8 let sem občas měla tendence nepřikládat vztahům s něma takové význam, protože, oni přece nejsou věřící, mají jiný hodnoty... A mrzí mě, že až teď mě došlo, jaká to byla blbost. Oni to sou totiž doopravdy fajn lidi :-)

Hledají lásku, pochopení, život, svobodu... stejně jako my-věřící lidi. Jenom nám to možná někdy nedochází a bereme ja jako takovy ty "pohany" co je potřeba nejlíp hned pokřtít a obiřmovat. Místo toho jediny, co potřebujou, je přijetí z "naší" strany.

Su ráda, že sem mezi něma mohla byt. A zvlášť su ráda, že sem mezi něma mohla být jako "věřící osoba". Před nějakou dobou sem si všimla, že si přede mnou z Boha a církve srandu nedělají - a pokud, jsou většinou ochotní poslechnout si, jak je to doopravdy. Z velké části díky nim mě došlo, že ti, co mají odpor k církvi ho mají často jenom proto, že se setkali s někým, kdo nedělal zrovna "dobrou reklamu". A jsou otevření - víc, než se možá na prní pohled zdá. Protože mají hlad po životě - a hledají ho tam, kde mají přístup (v hudbě, v hospodách, v postelích...)

Nikdy bych neřekla, že mě budou chybět... Sice asi ne všichni, ale - BUDOU! :-) A děkuju za ně Bohu, že mě je dal poznat. A že díky nim mě pomohl uvědomit si, že se jako církev nemůžeme zavřít do ghetta a udržovat si vztahy jenom s těma, co jsou stejní jako my. Máme být sůl země - není nás moc, ale stačí to a musíme solit tam, kam On nás nasypal, ne se furt jenom válet v solničce :-)

Nelituju těch 8 let, co sem byla na gymplu. Možná sem se tam aji neco naučila (Jak řiká naša češtinářka: "Jsme tady, protože abyzme nebyli blbí!") Nebylo to vždycky lehky - kolikrát se mě smáli, nadávali, dělali si ze mě srandu... Ale Hospodin tam byl se mnou.

Tož dófám, že se mnó bude aji při maturitě - protože 8 let přece jenom stačilo a další rok už tam nebudu :-)

P.S.: při této příležitosti taky prosím o modlitbu - maturita a přijímačky...však víte...