Sedávej, panenko v koutě

V souvislosti s dnešním čtením (Gn 2 - "Není dobré, aby člověk byl sám.") sem se zamyslela (to eště není konec věty...) nad tím, jak lidi v dnešní době chápou vztahy.

Kromě toho, že každé jinak, má hodně lidí dost zkresleny představy o tym, co je přátelství, láska, manželství... Ono už stačí sledovat, jak vztahy dneska vznikají. Abych se přiznala, když to tak kolem sebe (třeba ve škole) sleduju, je mě těch lidí líto.

Chodit s někým, aniž bych ho/ju pořádně znal/a?

Chodit s někým jenom proto, abch s někým chodil/a? Nebo proto, aby se mě ostatní nesmáli?

To je jedna z věcí, ktery smysl nemají... a nevedou k radosti ani k Životu.

A vzpomněla sem si na jeden článek, kt. sem asi před půlrokem psala do školy. No, počtěte si, jestli chcete :-)

„Slečno, odpusťte, upadl vám kapesníček.“ aneb „Holky já ho dostanu!“

Jó, za dob našich babiček bylo všechno jinak. Dnes, kam se člověk podívá, všude stojí objímající se páry milenců, div by samou nedočkavostí… no zkrátka a dobře, zábrany jdou stranou. V dnešní uspěchané době, kdy chce každý všechno hned, tady a nejlépe ještě zadarmo, na dřívější časy už jen nostalgicky vzpomínáme. Ať si ale kdo chce říká co chce, stejně si myslím, že to mělo něco do sebe. Když švarný jinoch pojal zalíbení v křehké dívce a začal k ní chovat city, bylo to právě na něm, aby se začal dívčině dvořit a někde u muziky na tancovačce jí třeba i vyznal lásku… no a pak už to šlo většinou ráz na ráz. Jakmile celá srdeční záležitost dospěla do stavu „vážné známosti“, slušelo se, aby se mladík hrdě postavil před své rodiče a oznámil jim, že by se rád oženil. Jestliže se mu ze strany rodičů dostalo pochopení, vydali se potom všichni navštívit rodinu budoucí paní manželky, aby ve vší slušnosti požádali o její ruku.

Dnes už asi nikdo nepůjde žádat rodiče své nastávající o svolení, jestli se smí oženit s jejich dcerou. Spíš slečny (dá-li se to tak nazvat) doslova uhánějí své mládence (to už si nejsem vůbec jistá, dá-li se to tak nazvat). Kde jen jsou ty časy, kdy bylo „v módě“, aby se muž dvořil ženě?

Sedávej, panenko v koutě…  Já asi posedím, třeba se dočkám. Nic méně, drahé kolegyně, lovu zdar!