Póť 1. Hora Matky Boží Králíky

Cíl: Králíky

Doba: 27. 10. 2010

Účast: já, Kačka, Vojta

 

Fáze: přípravná

Čas: zhruba od pátku 22. 10 do úterka 26. 10.

Je spolčo. S Kačkou nás napadlo, že byzme mohli jet na vélet a vzhledem k temu, že se v tu dobu blížily podzimní prázdniny, rozhodly zme se, že vyrazíme na Králícký sněžník.

Doma sem začala nadšeně plánovat trasu. Po tym, co sem zjistila, že ke Kraličáku nevede žádné rozumné spoj vlakem nebo autobusem a že pokud člověk nemá auto (jakože my ho nemáme), je to akce aspoň na dva dny, znovu se ve mě probudila moja stará známá „poutní touha“ a já sem se přeorientovala z vysokohorské turistiky na vysokohorskou poutní turistiku :-)

Takže se zrodila trasa Raškov-Králíky.

Čím dál víc ve mě neak sílila myšlenka, nebo spíš vnitřní potřeba, jít celó tu cestu v modlibě. V pondělí sem rozeslala několika lidem SMSky s oznámením o póti a s nabídkou „nesení“ úmyslu na Horu Matky Boží. Překvapilo mě, že hned obratem mě přišly 2 zprávy od lidí, o kteréch sem to ani nečekala. Aji to bylo jedna z věcí, která mě utvrdila v tym, že to má smysl, a že Bůh se těší na to, jak společně pudem 26 km :-)

 

Fáze: putovní

Čas: 5.40 hod SEČ

Budík zvoní poprvé

Čas: 5.50 hod SEČ

Budík zvoní podruhé, probouzím se a posouvám budík na 6.00 :-)

Čas: 6.00 hod SEČ

Vstávám a asi 10 minut se pokouším o modlitbu. Snaha byla, ale přesto sem měla jaksi plnó hlavu teho, esi sem správně vypsala všecky vlakovy spoje atd. atd.

Přesto sem ale, jako první dárek od Boha z teho dňa, dostala pokoj do srdce :-)

Čas: 6.56 hod SEČ

Já a Vojta odjíždíme autobusem z Dolan do Olomóce. Málem sem to nestihla, protože se sem se cestó zakecala s panem vedócim v obchodě. No co, aspoň sem se hned po ránu proběhla :-)

Čas: od 7.20 SEČ a dál

Potkáváme s Katkó na nádraži v Olomóci, kupujem jizdenku, Vojta zásoby jídla a šinem se k vlaku. Nastópili zme do správnyho, což hodnotíme jako dobré začátek.

Bylo nádherny ráno a později nádherné den. A Pán nás už od začátku rozmazloval překrásnym východem slunka. Cestó tam zme přestupovali jenom jednó, v Bludově.

Z čeho sem ale měla velkó radost, byl spolucestující děda ve vlaku. Póštěli zme ho sednót. Ptal se nás kam máme namířeny, tak zme mu vykládali, že dem do Králík a tak, no prostě zme si s ním hezky povykládali. Řikal, že tu cestu zná a že od tama budeme mět krásny vyhledy – takže zme se těšili eště vic.

Po příjezdu do Raškova zme se vyškrábali na 'Nový hrad' – to je údajně nejrozsáhlejší zřícenina v ČR. A musim teda řict, že to tam bylo fakt moc pěkny...

Pomodlili zme se tam a domluvili zme se taky na jednotné modlitebni myšlence celé póti: modlit se za ztracenó Aničku a za teho pána z vlaku :-) plus další úmysly, co nesl každé z nás sv srdci.

Čas: 9.31 hod SEČ

Odcházíme ze zříceniny a deme po zelené značce zpátky do Bohdíkova. Kolem nás byly celó cestu barevny lesy...

Byla zima - nám teda ne. Byli zme poctivě vybavení termooblečením, takže zme byli hned po prvním malym stópání zpocení až kdesi. Ale na kalužích už byla vrstvička ledu a taky tráva byla celkem slušně ojíněná.

Po průchodu vesničkou Bohdíkov začínalo první stoupání. Co se ale musí nechat je, že stálo za to. Už po prvních pár výškovéch metrech zme viděli široko daleko. Bylo o úžasny, barevny, příjemny... prostě dárek od Hospodina - aspoň mě to tak připadlo.

Čas: 11.21 hod SEČ

Už za sebó máme první posilující svačinu a posilující modltbu a právě stojíme před kostelem v prťavoučké vesnici Štědrákova Lhota. Pak teda pokračujem dál do druhyho stoupání.

Mimochodem, stala se nám moc pěkná věci: hledali zme další značku a ejhle - pastvina s krávama, uprostřed strom a na něm značka :-) Tož zme překročili ohradník a šli zme dál... Další značka byla na dvoře ekofarmy a další potom na rohu stodoly, hned vedle majitelů farmy, kteří řezali dřevo na cirkulárce. Podle Katky nám práli šťastnou cestu :-)

Stoupání bylo skoro nekonečny, ale když zme se v poledne modlili Anděl Páně, měli zme výhled na už zasněženy vrcholky Jeseníků a na cely údolí od Šumperka až k Hanušovicím.

Čas: 12-13 hod SEČ

Vrchol Paramuť - konec stoupání :-) Jíme. Zme šťastní.

Po obědě nabrala Katka novy síly, zatímco já sem měla problémy se znovu po té pauze rozejít.

Zjistili zme, že moja mapa má turistickou značku namalovanou jinym směrem než doopravdy vede, ale to bylo v tomhle případě jedině plus, jinak byzme neviděli tu krásu kolem :-)

Dál se šlo po celkem pevné lesní cestě bez stoupání (to byla taky příjemná změna) a díky vykáceném stromům zme měli výhled na skoro cely Jeseníky, hlavně na zasněžené Praděd, takže zme se kochali.

Čas: asi 14 hod SEČ

Přicházíme k Sv. Trojici. Teda ne, že byzme umřeli a stáli před Božím soudem, to ne :-) Sv. Trojice je kaple v lese, skoro uprostřed ničeho. Důvod toho, proč tam je se nám nepodařilo přesně zjistit (ani zme na to neměli moc čas), ale neaké Němec tam má pomník, takže to asi souvisí s tím.

Pokračujeme dál a dostáváme se jakoby na druhou stranu Hanušovické vrchoviny. Taky zme eště pár metrů vystópali (pokud to čte neaké znalec zeměpisu: došli zme těsně pod vrchol nejvyššího vrcholu Han. vrch., tedy Jeřábu, které měří tuším 1003m) a na pár místech zme dokonce potkali aji sníh.

Pak se nám otevřely krásny výhledy zas na druhó stranu - na Králický Sněžník a na polskó stranu. Odpoledne už byla viditelnost horší než ráno, ale věřím, že pokud by nebyl opar, dohlídli byzme... no já vlastně nevím :-)

Po dalších pár metrech zme mezi stromama spatřili věže pótního kostela na Hoře Matky Boží! V tu dobu už nás bolelo snad všecko co může člověka bolet...

Šli zme teda dál, potom stezka zahla do křoví. Asi další ze záludností Klubu českých turistů. Vojtovi se stala malá nehoda s botama, ale to vlastně nemám nikomu říkat... Takže nic ;-)

Čas: kolem 15.00 SEČ

CÍL!!!!! Vcházíme do kostela na Hoře Matky Boží. Na modlitbu moc síly nebylo - teď mluvím za sebe, co ostatní to nevím. Chvilku zme zůstali v kostele. Bylo to krátky, ale intenzivní :-)

Na jídlo se ale sily našly. Dojedli zme to, co zbylo, já sem před kostelem nechala "kameň", naposledy zme se podivali na krásné pótní kostel a šli zme.

Čas: 15.30 hod SEČ

Před sebou máme zhruba 5 km po okresní silnici, abyzme se dostali k vlakové zastávce. Unavení, zpocení, špinaví, unavení, rozbolavělí, zpocení, unavení, unavení... Museli zme vypadat asi fakt zdrceně, protože nejeden protijedoucí řidič se na nás díval jako by nás upřímně litoval.

Úspěšně zme našli nádraží v Červenym Potoku. Znáte takové ten stav, kdy ste uavení a začnete se smát (aniž byste věděli čemu) a nemůžete skončit?

Pokud jo, tak víte, co zme zažili na nádraží... :-)

Čas: 16.59 hod SEČ

Po 26 km končí pěší část naší póti. Přijíždí vlak. V duchu zme asi všichni děkovali Bohu za to, že šel celé den s nama.

Z vlaku si pamatuju jenom jednu větu: "Pro zastávku na znamení použijte tlačítko 'na znamení', které je umístěné nad označovačem." Nevim proč, tehdy nám to přišlo strašně vtipny :-D

Čas: 18.51 hod SEČ

Ve zdraví zme dorazili do Olomóce na nádraží. Tatínek pro nás přijel autem, takže zme nemuseli čekat eště další pulhodinu na autobus.

Dorazili zme do Dolan a hurá na modlitbu (mládežnicky chvály jednou za 14 dní).

Po celé póti byla víc než jindy DĚKOVNÁ :-)

Amen