Póť 0. Radhošť

Místo: Radhošť

Doba: 16. 10. 2010

Účast: hojná :-)

Nultá póť (pro neHanáke - POUŤ, PUTOVÁNÍ...) proto, že v době, kdy se konala, sem eště moc nevnímala, že je to póť...

Bylo to v rámci jedné moc vydařené akce, kdy zme véšlap na Radhošť podinikdi spíš jako vélet.

Čas: cca 10 hod SEČ

Autama zme dojeli z Valmezu, kde zme bydleli, na nádraží do Rožnova pod Radhoštěm. Čekání na autobus zme si ukrátili hrou na blbečky :-) No, nutno přiznat, že nás to bavilo.

Autobus nás dovezl až na Pustevny, kde Verča navrhla věc, která se mě stala asi osudnou:

Totiž najít si kamínek (kameň, šutr...) a nyst ho s sebou, jako symbol modlitby za konkrétního člověka, až na vrchol.

Návrh se nám všem líbil, takže si všeci našli šutr podle libosti a vyrazili zme. Po cestě zme se za ty lidi modlili...

Čas: 12 - 13 hod SEČ

Končíme modlitbu růžence, která úplně spontánně vyplynula cestou. Až mě to překvapilo - příjemně samozřejmě, aji když moc velká fanynka pro růženec nésu.

Vydali zme se do kapličky na Radhošti, zazpívali zme Te Deum a krátce zme se pomodlili.

S čím zme ale nepočítali byla úžasná akustika, takže zme zpívali dál a dál a dál a dál... No a nejednou byla kaplička plná úplně cizích lidí :-)

Cestou z kapličky zme se eště nachvilku zastavili u sochy sv. Cyrila a Metoděje a tam zme složili naše kameny. Já sem eště poslala osobě, za kterou sem se modlila srdečné pozdrav s SMSce (která mě stála 4,17Kč, protože byla na Slovensko...) a šli zme na oběd :-)

Čas: později

Zbatek naší póti asi neni duležité pro to, o čem chcu psat.

Zaujala mě ta myšlenka JÍT s Bohem a kvůli Bohu s určitým úmyslem... Ne v kleče a bíjíce se do prsou s voláním "Ó Bože smiluj se nade mnou", ale s radostí z toho, že Bůh mě má rád a můžu vidět všude kolem sebe (v přírodě, ve spolupoutníkách) krásu Stvoření.

No a tož sem se rozhodla putovat :-)