Je to fakt duležity?

Asi už to tak bude...

Taky se vám zdá, že tady máme válku? Mám na mysli válku varhany vs. kytara. Ale mezi nama, je to doopravdy duležity takhle ten problém zveličovat a řešit? Možná ano, možná taky ne. Ale než zečněme odsuzovt ruzny druhy hudby, skusme se ZAMYSLET. A třeba si k tomu přečtěte následující - trochu přehnanou - "pohádku".

Byla jednou

jedna farnost. Při každé mši svaté hrál na varhany pan Varhaník a někteří lidi zpívali. Ale farnost byla taková chcíplá. Každá mše byla téměř stejná a postupem času se stalo, že z kostela zmizeli mladí lidé a zůstali lidi starší.

Potom ale do farnosti přišel nový kněz. Z jeho nové polomrtvé/položivé farnosti mu nebylo nejlíp. A tak, kromě jiného, založil ve farnosti Spolčo, začal se více věnovat mládeži a dětem. Ovšem i ostatním lidem se věnoval! (Ano, je to prototyp ideálního kněze, ale protože je to pohádka, snad si ho můžu dovolit.) Farnost najednou ožila.

Mládež se spolu začala modlit, začla se více rozvíjet a kromě jiného také hudebně založení jedinci založili scholu. Pan Varhaník to těžce nesl. Nejen on, samozřejmě to těžce nesli i lidé, kteří si najednou nemohli zvyknout na to, že při mši nahrajou varhany, ale kytara, a vůbec, že je to něco úpně nového a zvláštního.

Ale postupem času se i pan Varhaník smířil s tím, že těm děckám to celkem jde a celkem rád si s nimi i zazpíval. Lidi se probrali. Najednou se při mši dokázali modlit a dokázali chválit Hospodina pomocí zpěvu.

A všichni byli šťastní a spokojení.

*konec pohádky*

Možná jste teď pohoršení, rozzlobení a naštvaní, co si to vůbec dovoluju vymýšlet a ještě k tomu psát!

Prosím, nezlobte se na mě. Pohádka je vymyšlená a znovu opakuju, PŘEHNANÁ. Jenom jsem se chtěla pokusit říct, že hudba, která je veselá, tvořivá a radostná může lidem pomáhat v modlitbě. Samozřejmě, že i varhanní hudba může v modlitbě pomáhat, ale podle mě není dostatečně osobní...

Tohle všechno je subjektivní a každý to může vnímat úplně jinak.

ALE:

Nejdůležitější věc ze všeho je: HRÁT A ZPÍVAT PRO HOSPODINA A K JEHO CHVÁLE!

Sebelepší orchestr je na mši zbytečný, pokud nehraje a nezpívá pro Boha. I kdyby si varhaník třeba prsty polámal, kytarista přetrhal struny a zpěváci vyřvali hlasivky, je to k ničemu, pokud hledají svoju vlastní slávu a uznání a dělají to jenom kvůli vlastnímu potěšení.

A ještě malé svědectví od nás z farnosti

Dlouho byl problém najít správnou cestu a způsob zpěvu na mši. Když jsem přebírala scholu, lidi nás neměli moc rádi a nechtěli o kytaře ani slyšet.

Ze začátku to doopravdy nebylo jednoduchy. Ale chtělo to jenom zůstat v modlitbě a mít trpělivost. Neříkám, že se mě to dařilo :-) Moje začátky byly spojeny s pocitem beznaděje, deprese a kdoví čeho ještě.

Ale když na to teď vzpomínám, Bůh v tom byl s nama. Postupně sem se naučila, že jedno, co si o nás lidi myslí a že na nás třeba cestou domů ze mše nadávají. Hlavně že zpíváme pro Boha - a On z toho MÁ RADOST!

A víte co? Scholu u nás vedu asi rok a půl (jenom) a během té doby se stala hromada věcí. Lidi jsou rádi, když zpíváme. Po mši nás třeba pochválí, říkají nám, že se jim to líbí a ať rozdáme zpěvníky, že budou zpívat s nama.

Lidi kteří k nám přijíždějí třeba na návštěvu si naši scholu chválí. Zrovna včera nám pan farář říkal, že na náš zpěv slyší čím dál víc pozitivních ohlasů - a že když zpíváme my, tak zpívá celý kostel.

Nejsem Hospodin a tak nemám právo soudit ostatní lidi ani jejich názory na liturgickou hudbu. Jenom můžu říct, co si o tom myslím já - a taky jsem řekla :-)

A už jenom úplně na závěr si možná můžu dovolit pár rad, pro vedoucí kytarových schol, kteří to ve farnostech nemají lehké:

1. ZPÍVEJTE PRO HOSPODINA, protože pokud nebudete, bude to k ničemu a rovnou můžete jít hrát někam na náměstí. Veřte tomu, že Ježíš si vašeho hraní a zpěvu váží :-)
2. MODLETE SE! Modlete se za vaši farnost, za lidi kteří v ní jsou, za varhaníky, kteří u vás hrajou, za pana faráře... A věci se pohnou!
3. NEODSUZUJTE varhany. Varhany jsou krásný nástroj, který, pokud osoba na ně hrající dodržuje rady 1 a 2, TAKY slouží k oslavě Boha.
4. BUĎTE TRPĚLIVÍ. Chce to čas, než si lidi zvyknou na něco novyho. Berte to tak, že na vyrhany se hraje několik stolení. A pro varhaníka to taky nemusí být lehky, když najednou nemá tu důležitou funkci hrát na každé mši. Zvlášť pokud hraje dlouho.
5. NEPŘEHÁNĚJTE TO. A nechtějte hned hrát na každé mši. Začněte pomalu, třeba jenom jednou do měsíce, nebo i míň... Nechtějte všechno hned a přidávejte pomalu!
6. SPOLUPRACUJTE S KNĚZEM. Domluvte se spolu kdy hrát a při jaké příležitosti a jeké písně se třeba hodí... Pokud máte hodného kněze, který vás podpoří, je to jedině plus :-)
7. SLUŠNOST se vyplácí. Nejste pupek světa...

A vzhledem k tomu, že nemám patent na rozum, pokud u vás body 1-7 nebudou fungovat, tak se na mě nezlobte...

Končím, zase sem teho napsala strašně moc... Pokud ste se prokousali až sem, tak ať vám Pán žehná. A nezapomeňte - hrajte pro Něho!

ahoj :-)