Jak zapůsobil na mě...

Stará Boleslav

Vím, že na signálech je teď strašná spousta článků a setkání s papežem, ale nedalo mě to a musela jem to napsat a podělit se s vama :-)

Jak to všechno začalo?

"Papež přijede do ČR." Tohle jsem si jednoho dne přečetla na signálech. První reakce byla "No, to je od něho hezky, že přijede k nám." Ale nic osobního to pro mě neznamenalo. Sice jsem se rozhodla, že tam pojedu (přiznávám se, su zvědavá jak stará Blažková...), aby mě taková důležitá událost neutekla, ale žádny jiny emoce nebo suchovní prožitky to nepřineslo.

Postupem času...

... se o té návštěvě začalo mluvit čím dál víc, ale pořád to šlo tak nějak mimo mě.

Dlouhou dobu (vlastně až do pondělka 28.9.) mě Benedikt XVI. moc neoslovoval. Měla jsem pořád před očima mediální a charismatickou hvězdu Jana Pavla II. - i když jsem se s ním nikdy osobně nesetkala. Zdálo se mi, že se kolem toho dělá moc velky haló a že se to strašně zveličuje. Dokonce jsem se odmítla modlit tu novénu a i modlitbu k přípravě na příjezd sv. otce, protože je to přece jenom člověk!(za čímž si stojím: je to člověk, ale je moc fajn!)

V týdnu před příletem papeže se informacema o něm začaly doslova nadouvat noviny. Četla jsem ty články a začaly se ve mě projevovat jisté sympatie k papežovi. Sama ani nevím proč. Možná jako obraná reakce na články, které kolikrát nebyly moc k čtení. (Tím se nechci dotknout žádného z českých médií, některé byly skutečně kvalitně napsané)

A pak...

... přijel. :-) A ve mě se probudila jakási euforie; pohnuly se ledy a já jsem se na všechno začala dívat trochu jinak.

Ten den jsem byla na brigádě v obchodě, takže jsem měla na očích všechny noviny. Nebyly ani jedny (snad kromě (Rudého) Práva), kde by z titulní stránky nemával papež Benedikt! Dokonce i v Blesku a Aha o něm bylo (ale co tam bylo, o tom raději nemluvit - fuj!)

Sledovala jsem to všechno i v televizi. Na ČT24 měl Václav Moravec cely 3 dny diskusní pořad, kde byly podle mě vysloveny dost duležity věci. Jedním z hostů byl Tomáš Halík, který mluvil o tom, že Benedikt XVI. je prostě jiná nátura a že ty emoce ani projevovat neumí a o dalších důležitých věcech - "Hm, na to m asi něco bude..." řekla jsem si.

V sobotu večer a v neděli ráno

Přilepená k televizní obrazovce jsem nasávala každé slovo z papežovy promluvy (na sobotních nešporách, v nedělu na mši). Byla to síla. Moc na mě zapůsobilo, že mluvil o věcech bez nějaké přetvářky, bez zbetečných kudrlinek a bez obalu. Prostě to řekl tak, jak to je. A to bylo moc dobře! Myslím, že tohle je jedna z věcí, která zapůsobila snad i na nevěřící.

V Boleslavi

nás bylo ze spolča víc. Ubytovali jsme se (v bytě našich kamarádů) a vydali jsme se na předprogram... Mě tehdy nebylo moc dobře. Dolehly na mě nějaky dlouhodobější starosti a depka, takže jsem na nic moc neměla náladu. Šla jsem aspoň na chvilku do kostela, kde bylo dost lidí, takže ani z té modlitby nic moc nebylo :-(

Ale znovu jsem na vlastní kůži zažila, že Bůh si naší snahy cení. Když jsem se  v pondělí ráno kolem 5h ranní vyhrabala ze spacáku, mela jsem tak dobrou náladu, jaká se u mě neobjevila víc jak 2 roky (to, že asi za 2 hdiny zase vymizela je druhá věc...).

Na mši

Vybrali jsem se na louku. Co na tym, že jsme do našeho vysněného ( :-) ) sektoru A3 dorazili jako první, když jsme další 3 hodiny přimrzali k ohradám?? Byla tam fakt zima a ani moderátoři nás svým laskavým slovem moc nezahřáli...

Postupně se začalo všechno kolem zaplňovat. V 8.50 mi přišla zpráva od mamky, že všechno sledujou v televizi a že kolona s papežem už je na cestě k nám. Pak se přihnal další kamarád, co dělal vrchního stavbaře, že prý nám sehnal lístky do sektoru D1. Sbalili jsme se a přeběhli jsme celou louku, zatímco lidi v A3 se nadšeně přesunuli dopředu :-D V přecpané D1 jsme sice nic neviděli, ale byli jsme o pár metrů blíž.

Když papež přijížděl na louku, zaplavil mě pocit obrovského štěstí a bázně, až mi skoro hrkly slzy do očí. Se svou závratnou výškou (155cm) jsem měla lákavou vyhlídku tak akorát na to, že uvidím záda lidí stojících přede mnou, ale nedalo se nic dělat. Nadšeně jsme se všichni mačkali u hrazení a čekali jsme, jestli Benedikt pojede kolem nás. Nejel :-( Ale zahldla jsem střechu papamobilu!

Prodrali jsme se blíž a já jsem si našla místo, ze kterého jsem dobře viděla na hlavní pódium. Úvodní pozdrav v češtině, aplaus, nesmělý úsměv Svatého otce a jeho slova ať už při kázání, nebo v promluvě na konci mše - to všechno mi dalo jakýsi zvláštní pokoj do srdce, který jsem potřebovala.

Slova "S vámi se i papež cítí mladý." mě utvrdila v tom, jak sůležitá je úloha mládeže v církvi a vzpomněla jsem si na slova Jana Pava II.: "Mladí, vy jste naděje světa. Vy jste MOJE naděje!" I další jeho slova, povzbuzení, výzvy k modlitbě, k aktivitě ve farnosti, odpovědi na Boží volání..... to všechno jenom potvrzovalo to, co jsme zpívali v žalmu: HOSPODIN JE MILOSRDNÝ A MILOSTIVÝ atd.

Pořád

za to děkuju Bohu! A ještě dlouho budu! :-) Ať Vám Pán žená a provází vás +